Český film Zlatý podraz, který režíroval Radim Špaček, upoutal veřejnost nejen svým tématem, ale na české poměry také velmi povedeným trailerem.
Zlatý podraz je příběh o vášnivé lásce, basketbalu a životě ve stínu politiky. Film začíná v roce 1938. Hlavní linii snímku tvoří osudová láska mladého právníka a sportovce Franty (Filip Březina) k tanečnici Michelle (Patricia Volny), s kterou se seznámí na poválečném Mistrovství Evropy v basketbalu v Ženevě. Michelle je osudem pronásledovaná dívka, která prchla z vlasti před Stalinem i Hitlerem. Jejich příběh, který kromě politiky ovlivní i dva protikladní jedinci trenér Valenta (Stanislav Majer) a funkcionář Hrabal (Ondřej Malý), vrcholí v roce 1951, kdy Evropu už na mnoho let rozdělila železná opona.
Diváci i filmoví kritici měli před jeho vstupem do kin (25. října) velká očekávání. Jak film před prvními diváky pochodil?
Na Česko-Slovenské filmové databázi má v současnosti vysoké hodnocení 70 % (28. října). Diváci chválí neobvyklou a zajímavou hudbu doplňující především basketbalové zápasy, působivý vizuál, absenci zbytečných řečí i některé opravdu efektní záběry. Často ale také kritizují scénáře, scházejí dobře vykreslené charaktery postav i propracované dialogy. Střih vás často připraví o to, co vás právě začalo zajímat.
Přečtěte si některé recenze, které najdete právě na Česko-Slovenské filmové databázi:
„Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž.“
„Škoda té roztěkanosti. Ťuk před válkou, ťuk válka a pak dramatické období nástupu komunismus. Scénář se příliš rozptyluje a neudrží se jedné linie, jakoby tvůrcům bylo líto něco důležitého vynechat. Jenže namísto osudové lásky je to spíš rychlá zamilovanost, v centru dění je sportovní příběh, a vztahy v partě hráčů, byť i pro ně není dostatek prostoru. Celek působivý elegantně, ale po odchodu z kina se mnou žádné hlubší emoce necloumaly.“
Ačkoliv možná film na 100 % nesplnil to, co se od něj očekávalo, pořád slibuje poměrně solidní zážitek. Pokud vás téma zaujalo, tak neváhejte a jeden večer v kině mu věnujte, možná budete mile překvapeni.
