Není asi tajemstvím, že se ideál krásy během let neustále proměňuje. Některé z těchto ideálů dnes však jen stěží dovedeme pochopit.
1) V období renesance chtěly ženy ustupující linii vlasů.
V tomto období bylo totiž hlavním ukazatelem krásy vysoké zaoblené čelo, a tak si ženy trhaly nebo holily svou přední část vlasů, aby velikost svého čela zdůraznily.
2) Za druhé světové války si ženy barvily nohy.
Kvůli nedostatku nylonu za druhé světové války ženám chyběly punčochy. Opálený vzhled, který nohám propůjčovaly, se však od žen stále vyžadoval, a tak se na trh dostala více jak desítka produktů, jejichž účelem bylo tento opálený vzhled vytvořit.
3) Čína a její fascinace neuvěřitelně malýma nohama.
Ačkoliv je svazování chodidel dnes dobře známo a je vnímáno jako jedna z nejhorších forem mrzačení těla, jeho původ v Číně není přesně jasný. Jediné, co víme, je že tento zvyk převládal mezi šlechtickými manželkami a dcerami zejména ve 13. století jako běžná praxe. Dívkám ve věku 5 – 7 let byly svazovány nohy, aby se chodidla nemohla plně vyvinout. Tato bolestivá praktika pak způsobovala ohýbání palců a lámání kostí a to vše jen proto, že malé nohy byly považovány za estetické a sexuálně přitažlivé.
4) Středověká posedlost mužskými lýtky
Ačkoliv dnes jsou ve společnosti obdivovány spíše ženské nohy, od středověku až po 18. století tomu tak nebylo a oči se měly těšit naopak mužskými lýtky. Muži nosili punčochy, a vystavovali tak své dobře oholené končetiny na odiv a někteří si je i vycpávaly. Svými lýtky byl například proslulý král Jindřich VIII.
5) Řasy byly v době renesance out
V období středověku a renesance si ženy neholily pouze vlasy a čelo. Zbavovaly se i řas. Ty byly totiž symbolem nadměrné sexuality, což se v té době neslušelo, a tak byla nevinně vypadající tvář bez řas v kurzu.
6) Japonské ženy toužily po černých zubech
Zatímco v dnešní společnosti se často setkáváme s bělením zubů, v Japonsky byly naopak jako symbol krásy po staletí vnímány zuby černé. Ženy si zuby začerňovaly permanentně (především v období po sňatku), přičemž tento zvyk trval až do 19. století. Černé zuby byly znakem krásy a manželského svazku.
7) Znaménka krásy byla symbolem elegance
V 18 století přišla nová móda a tou bylo nošení těžkého make-upu a znamének krásy. Ty byly vytvořeny z malých kousků tkaniny a ženy si je lepily na tvář. Kromě kulatých znamének měly také tvary hvězdiček, čtverečků či srdíček a jejich umístění na tváří mělo specifický význam. Znaménko nalepené nad rty například znamenalo koketnost a pokud ho žena měla na pravé tváři vyjadřovala tím, že je vdaná.
8) Erotické piercingy za viktoriánské éry
Viktoriánské období je obvykle spojováno s upjatou morálkou – nosilo se škrobené oblečení, dominovala černá barva a oděv měl z těla odhalovat co nejméně. Život je ale plný překvapení. Během krátkého období ve viktoriánské Anglii si zámožné ženy propichovaly své bradavky, které často spojovaly řetízkem. I muži si propichovali penis jakýmsi kroužkem, který pak zavěsili na přišitý háček v jejich kalhotách. Měli tak zamezit nepohodlí ve velmi těsném oblečení, které v té době nosili. Tento piercing je známý jako „Prince Albert“.
9) Láska Řeků k srostlému obočí
Řekové měli evidentně úplně jiné pojetí o tom, co znamená „krásné“ obočí. Ve starověkém Řecku se totiž u žen preferoval vzhled obočí srostlého, protože byl považován za znak inteligence a cudnosti. Pokud ho ženy neměly srostlé přirozeně, pro vytvoření žádoucího vzhledu ho dobarvovaly.
