Mnoho lidí má z klaunů nepříjemné pocity, čehož často využívají i filmoví tvůrci (vzpomeňme na nový úspěšný horor To nebo jednu ze sérií seriálu American Horror Story). Psycholožka Dena Rabinowitz, která se specializuje na léčbu úzkostí a fóbií promluvila o tom, proč se tolik bojíme něčeho, co je určené k tomu nás bavit. Podle ní za to můžou dvě věci:
První z nich je ta, že při komunikaci s lidmi a snaze jim porozumět příliš spoléháme na obličejové výrazy a lidskou mimiku, kterou ale klauni skrývají pod nánosy svého make-upu. Tím ale okamžitě ztrácí naši důvěru.
Druhou věcí je ta, že lidé ze své podstaty zkrátka nevěří lidem, kteří se pořád usmívají a působí šťastně. Pro většinu lidí je tak ve skutečnosti strach z klaunů součástí mnohem obecnějšího strachu z masek. V běžném jazyce se tomu říká coulrofobie .
Kromě toho nemáme rádi věci, které nám jsou povědomé, ale v něčem se odchylují. Přesně jako klauni: jsou trochu podobní lidem, ale je na nich něco zvláštního, něco co je odlišuje od normy. Psycholožka dále upozorňuje na to, že lidé se se strachem z klaunů nerodí, ale mohou mít pouze určité genetické predispozice ke vzniku úzkostných poruch. Ty se pak mohou rozpoutat vlivem prostředí. Strach z klaunů potom může vzniknout například v důsledku traumatické zkušenosti s klaunem v dětství nebo v důsledku negativního vyobrazování klaunů v médiích. Filmy typu hororu It potom akorát představu toho, že klauni jsou nebezpeční a děsiví, posilují.
A co můžete v boji se strachem z klaunů udělat? Dena Rabinowitz radí, že důležitá je snaha uvědomit si, že to, čeho se bojíte, není tak nebezpečné. Dobře funguje taková léčba, v rámci které se vystavíte přímému působení toho, z čeho máte strach. V praxi to vypadá tak, že jste v blízkosti obávaného objektu tak dlouho, dokud se nezačnete cítit dobře.
