Do českých kin se 31. ledna dostala nová česká komedie režiséra Martina Horského Ženy v běhu. Sympatický příběh hlavních hrdinek sklízí chválu diváků i kritiků, na Česko-Slovenské filmové databázi se prozatím prezentuje hodnocením 80 % (9. 2. 2019).
Na jaký příběh se můžete těšit?
Věra (Zlata Adamovská) prožila s Jindřichem báječný život a je pevně rozhodnutá splnit jeho poslední přání – zaběhnout maraton! Emancipovaná a rázná matka tří dcer v tom nevidí žádný problém. Prostě si trasu rozdělí na čtyři díly a zdolají těch více než 42 kilometrů jako rodinná štafeta. Žádná z nich sice dosud neuběhla ani metr, ale do startu přece zbývají tři měsíce a trenér Vojta (Vladimír Polívka) připravil skvělý kondiční plán. Stačí jen začít.
Dcery se ovšem do běhání nehrnou. Mají úplně jiné starosti.
Nejstarší Marcela (Tereza Kostková) čelí dennodenně průšvihům svých tří synů a jejich otec Karel (Ondřej Vetchý) ji už dvacet let neumí, nebo nechce, požádat o ruku. Prostřední Bára (Veronika Khek Kubařová) touží po dítěti, jenže pro něj zatím nenašla toho pravého tatínka. Její biologické hodiny bijí na poplach. A nejmladší Kačka (Jenovéfa Boková) sice chlapa má, ale ten chlap má jeden zásadní háček – manželku. Zamilovaná Kačka přesto lpí na vztahu bez budoucnosti.
Je zřejmé, že dcery mají momentálně úplně jiné priority než běžecký trénink. Svérázná maminka Věra proto musí napnout všechny síly, aby rodinnou štafetu přivedla přes řadu překážek a komediálních komplikací na start Jindřichova vysněného maratonu. S běháním je to úplně stejné jako v životě. Důležité je vydržet a nevzdávat se, když cíl je na dosah…
A co k filmu říká režisér a scénárista Martin Horský?
Proč právě název Ženy v běhu?
Obdivuji ženy, kolik toho dokážou ve svém životě zvládat, péči o rodinu, zaměstnání a mnoho dalších věcí. Jsou vlastně v neustálém běhu, stejně jako naše hrdinky, které si k tomu přibraly ještě běh maratonský. Název Ženy v běhu tedy v sobě nese dva významy. Přičemž běh životní je pro mě pochopitelně důležitější.
Ženy v běhu jsou komedie, stejně jako předchozí filmy, které jste napsal. Čím vás tento žánr přitahuje?
Hrozně rád dělám lidem radost. Slyšet diváky, jak se smějí v kině, je neuvěřitelně krásný pocit.
Jsou Ženy v běhu filmem pouze pro ženy?
To tedy rozhodně ne! Je to komedie pro všechny, kdo mají rádi dobrou náladu a chtějí se v kině nabít pořádnou dávkou pozitivní energie a silných emocí. Ženy se určitě nemusí bát vzít své partnery do kina!
Vzpomenete si, kde Vás napadl námět na Ženy v běhu?
Ženy v běhu mě napadly pochopitelně při běhu! Takže doporučuji všem, pokud chcete být napadeni nápady, jděte si zaběhat. Běh je výborný prostředek k utřídění myšlenek, budete překvapeni, co vše Vás při něm napadne.
Film má výborné herecké obsazení. Jak probíhal casting?
Někdy nečekaně. Když jsem přišel za Ondrou Vetchým domů, abych mu nabídl roli, stěhovali jsme při tom sušičku. Pracovat s Ondrou je radost, ať je to práce filmová nebo stěhování sušičky. Je to výborný herec, ale především výborný člověk, kterého si nesmírně vážím. Od začátku jsem věděl, že pro roli Karla bych nikoho lepšího nenašel.
Ve filmu tvoří pár s Terezou Kostkovou…
Vytvořili spolu úžasný komediální pár vychovávající tři syny. Při natáčení jejich scén jsem se u monitoru několikrát nahlas rozesmál. Byli neuvěřitelní, Ondra si k napsanému textu dodával ještě další svoje nápady a hlášky, což byla jedna perla za druhou a Tereza na to skvěle reagovala. Diváci se mají na co těšit.
Říká se, že při natáčení jsou nejhorší zvířata a děti. Vy ve filmu máte obojí.
To se říká, ale když si dobře vyberete, tak to neplatí. A my navíc měli velké štěstí. Na roli malého Péti, nejmladšího syna Ondry Vetchého a Terezy Kostkové, jsme dlouho hledali šikovného kluka ve věku šest až sedm let. A ne, a ne ho najít. Nakonec jsme se dohodli s Ondrou, že vyzkoušíme jeho syna Árona. Chlapcům Vetchým to společně tak šlo, že bylo hned jasné, kdo bude Péťu hrát. Lepší volbu jsme nemohli udělat. A to není vše – prostředního syna Kubu hraje Tonda Kracik, syn Terezy Kostkové. Tonda přišel na casting, kde jsme vybírali dětské role, pouze jako doprovod Terezy. Ptali jsme se ho, jestli si to taky nechce vyzkoušet a on rezolutně odmítl. Když už casting skončil a my pořád neměli vhodného kluka na průšviháře Kubu, který domů nosí jednu poznámku za druhou, znovu jsme oslovili Tondu, jestli to přeci jenom nezkusí. Zkusil a bylo to výborný, byl jediný, který nás rozesmál. Scéna, kdy přináší domů poznámku, byla v podání Tondy a Terezy tak věrohodná, že v tom určitě musely být zkušenosti z reálného života. V rámci castingu se nám podařilo objevit moc šikovnou osmiletou holčičku Míšu Sodomkovou, která hraje Rozárku – kamarádku Báry (Veronika Khek Kubařová), výborně jim to spolu klapalo, jak při natáčení, tak i mimo něj.
Bylo při natáčení něco, co Vás překvapilo nebo zaskočilo?
Každý natáčecí den Vás něco překvapí. Ráno vstáváte s tím, že úplně přesně nevíte, co Vás čeká. Je to určitý druh adrenalinu, který mě baví. Snažil jsem se být na každý den co nejlépe připravený, aby ta překvapení byla, pokud možno, jen pozitivní a byly co nejvíce eliminovány případné problémy. Jsou věci, které neovlivníte, jako třeba počasí, ale i to při nás stálo. Ve scénáři jsem si vymyslel scénu, ve které holky vyběhnou s Vojtou na vysoký kopec s výhledem na Prahu a zažijí tam krásný východ slunce. Na ráno, kdy se měla scéna natáčet, hlásila předpověď zataženo a déšť. Když se pak na obzoru objevilo nádherné vycházející slunce, byl to pocit velkého štěstí. Pocit, že tam někde nahoře Vás má někdo hodně rád a drží našemu filmu palce. Tu krásu jsme prostě měli natočit, aby ji každý divák mohl vidět.
Na co byste diváky nalákal do kina?
Na co se mají těšit? Na komedii, která je pobaví, potěší a nabije pozitivní energií až do jara… ideálně toho příštího.
